Brambůrky a notebooky
text Řízek, foto Žvejk
Co se týče propojování počítačů a vytváření sítí, nejsme nikterak zvlášť zruční. Dalo by se možná říci, že při organizování našich občasných herních sezení postupujeme spíše nahodile, snad až chaoticky.
I tentokrát jsme našli vhodný azyl (Milanův bejvák), pětici odhodlaných hráčů a několik desítek balíčků chipsů. Takže nám zdánlivě nic nechybělo. Snad až na tu síť. A když se nějaká pokoutně našla a pomocí Zdeňulíny se podařilo zajistit, že každý plejer měl i „vlastní“ počítač, mohli jsme už po necelých třech hodinách intenzivního propojování začít slavit. A pařit.
Nejprve si musíme připít, když se nám to tak pěkně podařilo spojit. Vychutnejme si tequilu a spusťme Counter Strike, který navzdory své relativní primitivitě přímo svádí k zábavné střelbě do hlav kamarádů, zvlášť když Vašek-terorista vypadá jako skutečný Vašek-policista.
Ale ouha! Sousedovic síť, kterou jsme si „půjčili“, se ukázala být příliš slabou. To, že počítačoví hráči sem tam levitovali vzduchem, by ani tolik nevadilo, koneckonců na ně byl i legrační pohled. Jenže dramatické přestřelky příliš často přerušovaly chybové hlášky provázené zastavením koloběhu virtuálního světa. A to vadilo více.
A tak jsme se posunuli poněkud dále v čase. Paralelní závody ve hře Stunts, vytvořené kdysi na přelomu siluru a devonu, sice nezúčastněnému pozorovateli mohou připadat jako mírně úchylné, ale aťsi. Nebylo to vůbec špatné.
Stejně jako následující letní olympiáda. Možná že se odehrávala v Pekingu, i když třeba to byl už Londýn – jisté je, že zahajovací ceremoniál byl vyladěn do růžové, létali tam holubi a pohybovaly se nějaké kostičky. Ukázalo se, že nejrychlejší pravé zápěstí má hostitel, a to bylo klíčem pro zisk většiny medailí. Ostatně, taky je to atlet – jeho klikáním poháněná postavička dokázala prolétnout čtyři sta metrů překážek za pěkných 26 vteřin. A to už je co říct.
Upoutal také skok do výšky, tedy opakované pády závodníků zády na tartanovou dráhu a jejich následná bolestná grimasa, a pak moje neschopnost projet byť jen jednu branku při parkuru a první zatáčku na divoké vodě. Ale co. Stejně jsem na konci v hodnocení národů bral stříbro. Ostatní borci se více méně jen zúčastnili, ale jak říkal pan Coubertin, vo tom to je.
Žádné komentáře:
Okomentovat