Vážení a milí uživatelé,
posíláme vám veškeré možné pozdravy z dvojrodinné dovolené v severní Itálii. Trávíme ji vesměs lyžováním pod temnomodrou oblohou prošpikovanou bělavými ostny tryskáčů. My čtyři rozrýváme celý tento týden technický i přírodní sníh širokých i strmých plání Dolomit.
Pro závistivé: jsme ve Val di Fiemme, dlíme nedaleko města Cavalese v rezidenci nazvané po ohroženém medvídku pandě, po večerech hrajeme stolní hry a třídíme odpad na pytlíky od Vitany a plechovky od Kozla. Ráno pak obvykle synchronizovaně naložíme do auta vše potřebné a uháníme hoblovat kopce. Večer se pak ztahaní vracíme, hrajeme stolní hry a třídíme. Jinak nám prý nevrátí kauci na ubytování.
Ale dnes na nastal volný den, takže si můžeme ve stručnosti představit, kdo tu vlastně je. Máme tu Marušku, která stráně zdolává na lyžích tovární značky Head – jsou stejné, jaké mívá plnoštíhlá závodnice Vonnová, ale Maruška je dočista jiná. Má červenou bundu a stříbřitou přilbu a na sjezdovce je k nepřehlédnutí pro svůj elegantní styl. Kromě lyžování patří mezi její přednosti vztahové poradenství na dálku i konverzace v italštině, což ji oboje činí naprosto nepostradatelnou i pro jakoukoli budoucí dvojrodinnou dovolenou. A vyhrává veškeré společenské hry. „Luki, mně je zima a bolí mě nožička, že to přestane, viď?“ říká nejčastěji. Většinou je jí zima a jindy horko.
Je tu i Eliška, mezi jejíž zájmy patří luštění osmisměrek a kniha Bylo nás pět. Jako jediná z nás umí opravdovsky lyžovat, protože na to má i školy, a může nás tak učit. Obvykle se ale nenecháme, protože máme vlastní hlavu a víme všechno nejlíp. Eliška je křehká princezna, s níž to má princ někdy přetěžké. Ale o to víc se to pak cení. „Ty seš bllbeej!“ někdy se na Jirku trochu zlobí, ale my všichni víme, že je to jen naoko.
Maskulinním faktorem našeho výletu je Jirka. Dlouhán, který nám vaří fantastické snídaně s kakajíčkem a umývá nádobí, je sice zatím neúspěšný v našich stolních hrách, ale bez jeho organizačních schopností a obdivuhodné trpělivosti bychom už dávno bloudili ve stínu zasněžených velehor. Dvojice Luky a Maruška by navíc bez Jirkových nekonečných potravinových zásob pravděpodobně první dny zemřela hladem. Bez ustání opakuje „Mordopecky“ a „Dáme píváka?“
No a pak je tu samozřejmě vrchní šofér, neúnavný kritik a váhavý lyžař Luky. „Myslím, že jsem si určitě objednal nejlíp,“ říká v pizzerii, než mu přinesou pizzu, na níž se bůhvíproč válejí brambory. „Myslím, že jsem z nás čtyř nejlepší lyžař,“ krmí nás svými moudry i na svahu. My ostatní můžeme zatím potvrdit jeho prvenství v rozbíjení všelijakých sklenic, uzávěrů a dalších serepetiček. Jo a dělá se mu blbě na lanovce – HA HA.
posíláme vám veškeré možné pozdravy z dvojrodinné dovolené v severní Itálii. Trávíme ji vesměs lyžováním pod temnomodrou oblohou prošpikovanou bělavými ostny tryskáčů. My čtyři rozrýváme celý tento týden technický i přírodní sníh širokých i strmých plání Dolomit.
Pro závistivé: jsme ve Val di Fiemme, dlíme nedaleko města Cavalese v rezidenci nazvané po ohroženém medvídku pandě, po večerech hrajeme stolní hry a třídíme odpad na pytlíky od Vitany a plechovky od Kozla. Ráno pak obvykle synchronizovaně naložíme do auta vše potřebné a uháníme hoblovat kopce. Večer se pak ztahaní vracíme, hrajeme stolní hry a třídíme. Jinak nám prý nevrátí kauci na ubytování.
Ale dnes na nastal volný den, takže si můžeme ve stručnosti představit, kdo tu vlastně je. Máme tu Marušku, která stráně zdolává na lyžích tovární značky Head – jsou stejné, jaké mívá plnoštíhlá závodnice Vonnová, ale Maruška je dočista jiná. Má červenou bundu a stříbřitou přilbu a na sjezdovce je k nepřehlédnutí pro svůj elegantní styl. Kromě lyžování patří mezi její přednosti vztahové poradenství na dálku i konverzace v italštině, což ji oboje činí naprosto nepostradatelnou i pro jakoukoli budoucí dvojrodinnou dovolenou. A vyhrává veškeré společenské hry. „Luki, mně je zima a bolí mě nožička, že to přestane, viď?“ říká nejčastěji. Většinou je jí zima a jindy horko.
Je tu i Eliška, mezi jejíž zájmy patří luštění osmisměrek a kniha Bylo nás pět. Jako jediná z nás umí opravdovsky lyžovat, protože na to má i školy, a může nás tak učit. Obvykle se ale nenecháme, protože máme vlastní hlavu a víme všechno nejlíp. Eliška je křehká princezna, s níž to má princ někdy přetěžké. Ale o to víc se to pak cení. „Ty seš bllbeej!“ někdy se na Jirku trochu zlobí, ale my všichni víme, že je to jen naoko.
No a pak je tu samozřejmě vrchní šofér, neúnavný kritik a váhavý lyžař Luky. „Myslím, že jsem si určitě objednal nejlíp,“ říká v pizzerii, než mu přinesou pizzu, na níž se bůhvíproč válejí brambory. „Myslím, že jsem z nás čtyř nejlepší lyžař,“ krmí nás svými moudry i na svahu. My ostatní můžeme zatím potvrdit jeho prvenství v rozbíjení všelijakých sklenic, uzávěrů a dalších serepetiček. Jo a dělá se mu blbě na lanovce – HA HA.
text Řízek a Maruška
tichá podpora Jirka a Eliška
foto neznámý talentovaný lyžař a Jirka
tichá podpora Jirka a Eliška
foto neznámý talentovaný lyžař a Jirka
