Letošní Radotínské kolo Jardy Baráka se neslo ve znamení zabahněných stezek, mlhy a extrémních sjezdů. Naše cyklistická skupinka složená ze čtyř odvážných a všehoschopných jezdců se během cesty potýkala s mnohými nesnázemi a nástrahami.
Vše začalo už na začátku kousek od radotínské cementárny, kde jsme se museli brodit bahnem, do kterého i několik z nás zapadlo. Poté následoval odvážný přechod s kolem na zádech přes kluzkou lávku a mírný sjezd ke Kalinovu mlýnu, kde byla naše první větší zastávka.
Cestu nám začala ztěžovat padající mlha a vysoce vlhký vzduch, my jsme se však nenechali nepřízní počasí odradit. K naší skupince se během cesty přidal pátý jezdec, kterého jsme dohnali na vrcholku prvního zdolaného kopce (byl to úplně stejný cizí pán, jaký
s námi jel loni).
Zanedlouho poté následoval kamenitý sjezd, který jsme všichni technicky zvládli na jedničku, především ti znás, kteří jeli na trekingových kolech, si zaslouží velký obdiv.
Po náročném sjezdu jsme chvíli jeli mírně zvlněným terénem až do Vysokého Újezda, kde nás čekal další, tentokrát však mnohem exponovanější sjezd.
Jezdci na horských kolech krpál zvládli dobře, avšak jednomu z odvážných jezdců na trekingových kolech se sjezd stal osudným, protože spadl a zničil si svůj stroj. Naštěstí se mu nic nestalo a doufáme, že na kolo nezanevře.
Po tomto extempore nás čekal vydatný oběd ve velice příjemné hospůdce U Krobiána v Hostími, kde nám dokonce kuchař poslal na účet podniku i zákusek (a kde na rozdíl od předloňska
měli otevřeno). Po jídle jsme se ještě společně vydali do Karlštejna, kde se naše pětice musela z několika důvodů rozdělit.
Nejodvážnější cyklista s rozbitým kolem nasedl na vlak, ženská část výpravy jela podél vody a odvážní muži se vydali vstříc Velké Americe a dalším kopcům. Všichni jsme se opět sešli v cíli, šťastní a plní dojmů z celého dne.
text
Míša Flavia, fotky
Řízek
CELÉ FOTOALBUM NAJDETE TADY, archivní fotky z roku 2007 zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat