Neumím psát povídky ani literární kritiky, proto se omezím na nadávky. Knížka je to špatná hlavně proto, že nyní devatenáctiletý autor podobně jako já povídky neumí. Jeho humor není pythonovsky suchý, ale trapný a literární zážitek po přečtení se nedostavil, jen nasranost nad ztrátou času. Možná měli jeho učitelka slohu, rodiče, nebo on sám jiný názor, ale čím přesvědčili Mladou frontu, aby dílo v pevných deskách a s poměrně zajímavou obálkou pustila do světa, to mi hlava nebere. Deníček nebo blog to v pohodě snese, avšak tohle je přinejmenším troufalé.
V sedmnácti povídkách autor (a hlavní hrdina Petr) jako správný rozervaný uhrovitý teenager zažívá všechno poprvé (chlast, hulení, kouření a odmítnutí od dívek), brzy se ale začne opakovat a vše kombinovat a plácat dohromady. Nejčastěji píše o prvních láskách, to je pak většinou povídka postavena tak, že je hrdina nejprve odmítnut, pak se ožere, pozvrací a je mu blbě. Anebo se neožere, vystoupí z vlaku, nahodí sluchátka, pustí si Beatles (!) a hotovo. Do toho má neustále iritující potřebu něco k něčemu přirovnávat, nejčastěji k vtipným věcem jako k Bartošové, pyji Roberta Rosenberga a podobně.
To ještě není tak špatné, třeba erotická povídka Klasika, kde poněkud obrátí pořadí a ožere se hned zpočátku, by byla fakt dobrá, k věci, neukecaná a přímá a nad poměry pěkně napsaná, kdyby skončila o odstavec dřív prostým konstatováním, že soukromý dýchánek s dívkou odvedle narušila rodina, tu že ale zavřel venku. On to ještě ale musí ještě dovysvětlit, aby každému bylo jasné, že něco bylo. Proč, jako?
Mnohem horší jsou povídky na vážnější témata, jako když píše o svých zkušenostech s vírou (nuda), náměsíčností (nedočetl jsem) anebo moralizuje o vlivu slídivých rodičů na schizofrenii kamarádky (intenzivní pocit trapnosti). Úplné dno je pak vleklá (asi) satira, ale spíš slohovka, jak hloupí radotínští policajti vyšetřují zločin, v němž hlavní roli hraje Pitr předělaný na ženskou (snad jsem něco neprozradil). U ní jsem si jen dokola opakoval modlitbičku WTF? WTF?
A kde je vlastně ten Radotín? Kromě legendární hospody u Pigiho a naivních popisů mentality zdejších rodáků ve stylu „máme slámu v botách, ale je tu hezky a město je blízko“ v těch pár povídkách, které se skutečně odehrávají v Radotíně, to vlastně ani nepoznáte. Mohlo by se to klidně stát kdekoli jinde, kde je podchod pod tratí, základní škola, bezdomovci a úchylové a kde absentuje náměstí.
Možná jsem to celé nepochopil, třeba autorovo vyprávění opravdu postrádá sebestřednost, nadutost a neschopnost sebereflexe – byť si myslím, že vydání této knihy je spíš projevem pravého opaku. Na druhou stranu, v textu není moc chyb, povídky většinou tak nějak drží pohromadě a jejich zápletky jsou jednoduché a srozumitelné, tedy přístupné pro většinového čtenáře, je v nich sem tam erotično – a to asi stačí, takže zasedněme ke strojům a pojďme taky něco vyplodit.
text a repro Řízek
Milý Řízku,
OdpovědětVymazatJelikož nejsem zarytý negativista a nadávání ostatním mi nezpůsobuje zas až tak libé pocity, omezím se ve své reakci převážně na mírně rozčilený podtón.
Dostal jsem odkaz na Váš článek a po jeho přečtení se rozhodoval, jestli na něj mám vůbec nějak reagovat. Nakonec jsem se rozhodl ze slušnosti tak učinit – přece jenom, když jste se tak obsáhle rozepsal na téma, které Vám očividně zvedlo mandle a jehož pitvání Vám mohlo způsobit srdeční příhodu, měl bych si Vaší odvahy vskutku vážit.
Předem bych se vyjádřil k takzvaným faktům v článku, jež se mi zdají poněkud účelově zkreslené. Opakování jistých (pro mnoho pubescentů více než typických) motivů v Expresu nepopírám, leč rozhodně se nevyskytuje v takové míře, jak tvrdíte. Jak správně píšete, povídek je v souboru sedmnáct, např. láskami hrdiny se však zabývají dvě (Mimochodem je tak divné, když mladý člověk poslouchá Beatles?).
Název Expres Praha – Radotín víceméně vymezuje plochu, na níž se příběhy odehrávají, jak v Praze, tak v Radotíně. Některé děje jsou prostě situované tady, jiné tam, to, že by se místo děje dalo zaměnit, není nic zas tak podivuhodného. Veselé paničky windsorské by se taky mohly odehrávat kdekoli, kde najdete les a něčí manželky.
Krátce k Bartošové – ta v textu není ani jednou, asi jste se spletl, protože se na Vás valí ze všech bulvárních médií. Vím, je to jen drobnost, ale do takového kalibru bych se neodvážil pustit.
To, že vám dost povídek nesedlo, je mi líto, ale co nadělám. Sto lidí, sto chutí. Například na absurdní povídku o policajtech, co Vás připravila o několik drahocenných mozkových buněk, dostávám jen protipólné reakce. Buď ji čtenář absolutně nesnáší, nebo se mu moc líbí. Vztah k ní jde ruku v ruce s tím, jestli ji pochopili, nechtěli pochopit, nesnáší totálně vyexcitovanou přehnanost, mají jiný smysl pro humor, etc. Jen mě mrzí, že ve své recenzi přistupujete ke knize tolik subjektivně a své vjemy poněkud zobecňujete a vydáváte za obecnou pravdu, což je věc, které by se měl novinář podle mě vyvarovat.
A ještě k úvodu. Na obalu knihy je zmíněno, že popisů krize dospívání najdeme v domácí i světové literatuře bezpočet. Tím to ovšem nekončí. V následující větě je vysvětleno, proč se tato knihy od jiných liší. S tím jsem ji také psal, měl jsem pocit, že literární díla zabývající se adolescencí podávají své hrdiny jako nepřekonatelné nadfrajery či úplné dementy. Já se pokusil trable a myšlenkové pochody puberty ztvárnit realističtěji.
Ale už raději přestanu plácat a na závěr Vám poděkuji za zájem. Protože když má kniha někoho potěší a pobaví, jsem opravdu rád, když naštve, jsem rád také, přibližně z poloviny. A jestli Vás inspirovala k vlastní tvorbě, tím lépe – až každý něco nového vyplodíme, můžeme se navzájem pochlubit.
S pozdravem
Pavel Bušta
Ahoj autore,
OdpovědětVymazatomlouvám se, že plynule přejdu do tykání, protože je mi to trochu trapné, když jsi jen o pár let mladší, snad tě to neurazí.
Předně si nemyslím, že by uražený autor měl takhle reagovat na kritické recenze, byť jsou třeba podle něj blbé a má potřebu si stát za svým. Měl by ses naučit tyhle závistivce pomíjet, jinak skončíš jako Viewegh, který už pomalu nezná jiné téma. :-)
Sám píšeš, sto lidí, sto chutí. Byť jsem psal, že to není recenze, ale nadávky, kritika je ze svý podstaty subjektivní, s nějakou novinářskou objektivitou to nemá co do činění. To vím, i když nejsem kritik, jen rád čtu - a prostě jsem o tom měl chuť napsat.
Absurdní povídka se mi skutečně nelíbila, nepřišla mi ani trochu vtipná, ale našel jsem tam i dobrý momenty, jak jsem psal.
Jestli jsem zaměnil Bartošovou za Kotvalda, Hložka nebo za další zmiňované lidi, tak to se omlouvám, prostě mi to splynulo. Ale pyj tam je, že jo? Šlo mi spíš o princip.
Já jsem rád, že něco o Radotíně vzniklo, jen jsem si od toho sliboval trochu víc, stejně jako od tolik proklamovaného jiného pohledu na adolescenci. Tobě ale přeju hodně štěstí do psaní a ať jsou tvoje další knížky lepší.
Řízek
Ahoj,
OdpovědětVymazatnejsem uražený, jen jsem měl neodbytné nutkání odpovědět. Nejspíš to znáš - to je takový ten pocit "somebody is wrong on the internet" :-)
Jinak ti děkuju i za následnou reakci a snad se někdy střetneme v poklidnějším duchu.
Ahoj
PB
Tolik zloby kvůli takový debilitě... Já jsem taky napsal knížku, dokonce jsme s PB v jedné edici u MF a vím, že je to hrozný martyrium něco napsat. Jeho knížku jsem nečetl, jen ukázky a taky mi to nějak nesedlo, takže ani nemám touhu to přečíst. Ale takhle to hanit?! Vážně? Myslel jsem, že v literárních kruzích, kterých jsi se, Řízku, nyní dotkl, se pěstuje kritika převážně opodstatněná a konstruktivní. Ovšem ta zlá odpověď/reakce PB je možná ještě více překvapující.
OdpovědětVymazatNechci se nikoho zastávat ani soudit (což teď trošku dělám) ale berte to trošku s humorem. Oba.
Třeba si přečti to moje veledílo a pak ho tady demonstrativně zapal, ale s argumenty.
A Pavle, easy...
HxSx
HxSx, gratuluju ti ke knížce. Já sice opravdu nejsem kritik, ale Pavlovu knihu jsem přečetl (takřka celou). A nelíbila se mi, zklamala moje očekávání. Proč, jsem sem napsal, a trvám na tom, že by spisovatel měl vzít i kritický názor, byť třeba ne fundovaný. Argumenty, proč se mi dílo nelíbilo, jsem uvedl - takže zas tak nekonstruktivní jsem nebyl. Emoce jsme myslím tady v diskusi uklidnili, proti Pavlovi nic nemám, ani jej osobně neznám. Veledílo si přečtu rád, jen opravdu nevím, kdo jsi. Ale neprovozuji literární revue, jsem jen pisálek, co ve volnu píše pro sebe a kamarády. Tož tak.
OdpovědětVymazatPoměrně emotivní reakci Pavla Bušty na tenhle blog vysvětluji tím, že šlo o jednu z vůbec prvních zlomyslných kritik "à la thèse", kterou si na svou prvotinu měl možnost přečíst (obvykle je píší frustrovaní, neúspěšní taky autoři). Až bude mít vydaných knih víc, zvykne si a na takové jedy bude reagovat flegmaticky jako kráva, jíž muší hejno ožírá obočí, a ona nehne ani brvou, možná jen občas maličko zatřepe uchem...
OdpovědětVymazatMD
Souhlas až na to, že nejsem frustrovaný taky autor, neobesílám nakladatelství, aby mi proboha už konečně něco vydali. Jediný důvod mých jedů byla kvalita té knihy a možná střet s mým přehnaným očekáváním. Lukáš Werner
Vymazat