KAMIKAZE MAJÍ PIŠKOTŮV POHÁR

Když mi ráno teploměr v autě nechápavě ukázal -4, byl to asi takový úlet, jako když brácha kdysi sebral ze stojanu důchodcům na Andělu balík bezplatných novin Metro a vypustil je z nejvyššího patra schodiště základní školy. Krásně plachtily, ovšem Piškot tehdy dostal napomenutí třídního učitele. Ani my jsme nápad zařídit na turnajovou sobotu nejchladnější den snad od doby Gottwalda neocenili. Piškotův pohár se navzdory popletenému počasí odehrát musel, co by tomu řekli sponzoři. A vyvedl se. Nový putovní pohár si odnesli turnajoví nováčci z týmu LC Kamikaze AbyDal; doufejme, že se příští rok vrátí i s ním.

Své by o rozmarech jara mohli, nebo spíš nemohli vyprávět třeba Hanč s Vrbatou, jež ještě větší nečas zastihl téměř na den přesně před sto lety. Ale dost už o počasí, beztak bylo téměř stejné jako loni, slunko tehdy zrovna tak pálilo, jen bylo tenkrát asi o třicet stupňů více.

Na třetí ročník našeho turnaje se na hřiště na sídliště Chodov, kam jsme rozrůstající se turnaj z pragmatických důvodů přesunuli, přijelo rekordních osm týmů a několik dalších jsme museli odmítnout - proti prvnímu ročníku to bylo skoro mistrovství Evropy.  Všechny fotky z turnaje najdete zde.

Navíc poprvé přijeli i hráči ze čtvrté a šesté hanspaulské ligy, jež obě ční vysoko nad námi (jak asi budou vypadat takoví borci? Budou mít kérky a účesy jako opravdoví fotbalisti? Zaparkují jejich naleštěné sporťáky před školou na místech pro invalidy? Podepíšou mi jejich přeplácené hvězdy dres? honilo se mi hlavou).

"Luki, hlavně nesmíme vyhrát, když to pořádáme, je ti to jasný?" měl spolupořadatel Václav naopak zbytečné obavy. Ale nepředbíhejme.

Karlovarská losovačka

Ojíněné hřiště u ZŠ Pošepného, ležící ve schizofrenní poloze mezi bludištěm z paneláků a na pražské poměry skoro pralesem, kde se náramně běhá, nakonec všichni našli. Vašek vytvořil parádní excelovské turnajové tabulky, vedle nichž se mnou ráno propiskou narýsovaný "pavouk" pro play-off tolik hanbil, že jsme jej z nástěnky radši sundali.

Krásná modelka, kterou jsme zaplatili ze startovného (zrušila kvůli nám focení pro nějaký časák), při slavnostním zahájení vylosovala dvě čtyřčlenné skupiny. Nás škodolibě foukla do skupiny ironicky označené B mezi všechny tři nová mužstva - měli jsme hrát s Celtikem THK (teoreticky největší favorit, háklivý na správný přepis svého názvu), LC Kamikaze AbyDal (šestá liga) a papírově slabším Dream Teamem (mužstvo vytvořil Vaškův kamarád z Kosoře, a snad to můžu říct, jeho hráči mají něco společného s KFC).

Stodůlecký piráti proti
Koze znezaneřáděné

Ve druhé skupině A tak zůstala všechna mužstva známá z loňska - Stodůlecký piráti, Koza znezaneřáděná, TMK Černý koně a Vodka team. Ten dorazil bez své největší slabiny, a to pana Vodky, čímž jeho šance značně stouply. Piráti a Koza ve skupině dominovali. Lonští vítězové dokonce nedostali ani gól a áčko vyhráli bez porážky. Koza zase sbírala remízy a pět bodů jí v pohodě stačilo. Oba týmy namířily do semifinále. To Černý koně brali jediný bod za remízu s Kozou, Vodka je ve vzájemném zápase přemohla 2:1. Turnajový klíč je poslal do bojů o páté až osmé místo.

Objevily se i akrobatické prvky.

Béčko se zpočátku jevilo jako skupina extrémů, nakonec bylo nesmírně zajímavé. Kamikaze smetlo Dream Team 6:0, čímž naše obavy stouply. Ovšem v zápase s Celtikem jsme předvedli asi nejlepší výkon ze tří ročníků Piškotova poháru vůbec a díky dvěma gólům Marťase jsme se, byť pokopáni a někteří i zalehnuti radovali z remízy 2:2. Já vím, že je jásat z plichty je pochybné, ale my přece hrajeme osmičku! Bylo to jako radost důchodce ve fabii, který skoro vybrzdil Trpišovského.

A měla to být prakticky poslední naše radost. Celtic nicméně vzápětí zaváhal ještě jednou, Dream Team po skvělém výkonu vybojoval úplně stejnou remízu jako my. A přestože jsme vzápětí neudrželi nadějných 0:0 s Kamikaze po dvou blbých gólech v závěru, situaci v zamotané skupině měly rozseknout až poslední dva mače. Kamikaze, k naší smůle i smůle Dream Teamu, prohráli s Celtikem 0:1, ten tak na poslední chvíli postoupil. A naše demolice Dream Teamu 1:0 nás jen posunula na nepostupové třetí místo.

Mezitím nám navíc odjely na naše poměry hvězdy Vlastík a Kája (Vlasta totiž stíhá několik vrcholových turnajů v různých sportech denně, je takový antický ideál a renesanční člověk), do tepla domova zmizela i modelka Maruška, ale pak se vrátila. Není tak divu, že zápasy o konečné umístění jsme nezvládli. S Černými koni i v následném zápase opět s Dream Teamem o sedmé místo jsme dlouho drželi remízu, ani jednou to nevyšlo - na poslední příčku nás poslala porážka při penaltách, jako už kdysi.

Penalty FC Forejt moc neumí.

O pohár se tedy hrálo jinde. Do finále prošli Celtic s Kamikaze, repríza duelu z naší skupiny byla dlouho vyrovnaná, dokonce tak dlouho, že jako ve finále Ligy mistrů rozhodovaly pokutové kopy. Tuhle disciplínu ovládli lépe Kamikaze a co bylo fajn, z vítězství i z poháru měli takovou správně klukovskou radost, to se mi líbilo. Třetí skončila po zápase se Stodůleckými piráti Koza znezaneřáděná.

Pak jsme to vyhlásili, rozdali ceny, poháry a upomínkové předměty od řekněme neoficiálních sponzorů. A zhodnotili to v hospodě, respektive před ní, protože uvnitř už nebylo místo: Bylo to fajn, padalo až nečekaně hodně gólů, nikdo nezmrzl a nikdo se snad vážněji nezranil, i když Vašek okázale kulhal a trpěl jak v televizi.

A to, že jsme skončili poslední, je jedinou kaňkou na turnaji. Kromě té ukrutné kosy. Těšíme se za rok.

text Řízek, fotky Tomáš (Piráti), Řízek a Milhauz