MY VŠICHNI JSME KAUFLAND

Čtyři muži s jednou duší a vesměs ženskými startovními čísly a proti nim 21 097 metrů pražského asfaltu a kočičích hlav. Poslyšte, jaký byl náš neočekávaný půlmaraton, závod v přestrojení za zaměstnance a zaměstnankyně německého obchodního řetězce.

• Běží Martina (Pája) - 2:06:51

Tak určitě to byl velkej zážitek, už vlastně, jak jsem řikal, že jsem to běžel poprvý. Hodně mě překvapil ten počet lidí, že jsem totiž celou dobu běžel mezi ostatníma poměrně natěsno a to vyhýbání bylo dost náročný, takže jsem nakonec místo 21 km běžel přes 22 km. Na druhou stranu běžet po Strakonický v obou dvou směrech, to se ti při normálním běhu, když si jdeš jen tak sám zaběhat, nepodaří.

Jak říkám, určitě jsem mohl zvolit nějakou lepší taktiku, ale jak moc neběhám, tak bych stejně nevěděl jakou. Podle svý aplikace jsem se snažil držet tempíčko 5:50 v podstatě celej závod. Pak u nějakýho 16. kilometru jsem měl pocit, že mám ještě hodně sil, tak jsem začal všechny předbíhat, to mě bavilo. Jenže od devatenáctýho už jsem byl totálně vyšťavenej, no a žádnou super tyčinku jsem neměl, takže pak už jen křeč a autopilot mě dovedl do cíle. Víc ti neřeknu.

Hele příště nevím, ono bylo super, že to vlastně bylo zadáčo, díky Marťasi! Dát za to osm kil nebo víc, to si můžu pustit Vltavu do sluchátek a proběhnout se nějaký hezký den podél vody. Stánků s Birellem tam bude hodně a krom spousty běžců se budu moct vyhýbat i psům, maminkám s kočárkama a zezadu mě můžou natěsno objíždět tlustý dementi na kolech v upnutých tričkách, který jinde než po rovině jezdit nedokážou.

Tak určitě, jo, jsem rád, že jsem šel, hlavně jsme si pak dali pivo, že jo, a bylo dobře.

• Běží Světlana (Řízek) - 1:31:38

Světlana pracuje v Kauflandu a patrně ráda běhá. Půlmaraton umí pod dvě hodiny. Na ten pražský si ale třicetiletá závodnice asi hodně věřila, protože si do přihlášky napsala předpokládaný čas kolem hodiny a půl. To jí mezi 11 500 běžci zaručilo start hned v druhém nejrychlejším sektoru B, tedy na dohled Keňanům.

Jestli se Světlana tím vysněným časem nechtěla spíš vychytrale vyhnout tlačenici v uličkách Starého Města, nevíme, protože se na závod vykašlala. Díky tomu (a především díky Marťasovi) jsem se stal součástí kauflandího týmu já.

V sektoru B probíhají zcela jiné rituály, než jsem zvyklý provádět. Závodníci třeba využívají volného místa k rozběhání, což mi přijde jako zbytečné mrhání vzácnou energií. Jiní konverzují s vodiči. "Poběžíš fakt na hodinu třicet, jak máš napsáno na ceduli?" ptám se jednoho z nich. Odpovídá, že spíš rychleji. Já i týmové tričko My všichni jsme Kaufland vypadáme mezi nápisy SK, AFK, Slavoj či KENYA na pestrobarevných dresech nepatřičně, nechávám ho na klandru potřebným a dám na odiv nátělník v barvě holubího trusu, čímž tomu moc nepomohu. Navíc mi bude zima.

Od startu nastavuju Vaškovu taktiku, takzvaného autopilota. To znamená nenechat se strhnout. Nevnímat muzikanty, stavení s lípou za plotem, louky, potok a políčka, Prahu ani radost z pohybu, nýbrž běžet furt stejně rychle - jako robot. Vodič na 1:30 tuto strategii asi nezná, takže mi na Strakonické nezvratně utíká. Světlana bude smutná, vysněný čas nevyjde. Ale být jí (a že tak trochu jsem), tak výsledných 1:31:38 beru všemi deseti.

Ale už musíme jít, z hospody hraje pěkná písnička, z hospody hraje pěkná písnička.

• Běží Veronika (Václav) - 1:43:46

O tom, že bych mohl běžet půlmaroton, jsem dost přemýšlel. Přeci jenom neměl jsem mít úplně příznivý horoskop, a navíc mé letošní naběhané objemy spíš nic než moc. Horoskop tvrdil: "Pozor, bude se vás někdo pokoušet strhnout k něčemu, co by vás mohlo stát spousty sil, a výsledek by nemusel být takový, jaký byste očekával, pozor na zranění“. Když mi Lukáš oznámil, že má Marťas volné kapacity na půlmaraton a že bych mohl startovat za Kaufland, horoskop byl první, co mi vytanulo na mysl.

Pak už to šlo ráz na ráz, telefon s Marťasem, potvrzení mé účasti, další ráno sraz, seznámení se s Veronikou Strnadovou (mé běžecké jméno), převléknutí, políbení se s Haničkou, popřání hodně štěstí všem ostatním, nezbytná návštěva toitoiky a jdeme na to.

Lukáš šel do super koridoru B a my s Marťasem a Pájou do svých ne tak atraktivních koridorů, Pája se nám prakticky hned po vstupu do závodní části sice ztratil, ale na konci jsme se opět všichni zase sešli. Půlmaraton odstartoval, šli jsme kupředu nejdřív krokem, pak rychlejší chůzí, pak mírným klusem a nakonec po proběhnutí startu (7 minut po prvních startujících) jsme to rozběhli na plné pecky. Míjeli jsme běžce za běžcem, předbíhali jsme stále a v pravidelném tempu. Kilometry se sčítaly, ani jsme nevěděli jak. Míjeli jsme zpěváky a kapely, někdy dobrý, někdy horší (ano, pán s kytarou u shellky na Smíchově nebyl z nejlepších hudebníků), ale i tak při běhu fajn.

Na 16. km jsem o něco zrychlil a běžel jsem posledních 5 km sám. Makej, 1, 2, 3, zkus čas pod 1:40, říkal jsem si. Jak jsem byl blíže cíli, věděl jsem, že se tento čas rozplývá, na zrychlení 4:20 na km jsem skutečně neměl naběháno. Doběh byl fajn, zrychlil jsem, co mi jen síly stačily, bohužel čas jsem ani tak neoblafnul. 1:43:46 sice není můj nejlepší výkon, ale i tak jsem byl nakonec přiměřeně spokojen. V cíli na nás čekaly naše nezdolné fanynky. Hanička, Domča a Maruška nás přivítaly, jak se patří: s pohledy obdivnými a plnými radosti.

Po půlmaratonu jsme si dali ještě prímový oběd, rozloučili se a s plnými břichy a plni dojmů jsme se rozjeli domů

• Běží Luboš (Marťas) - 1:47:17

Start mínus 93 dní: Přihlašuji se na štafetu v rámci pražského 1/2maratonu společně s kolegy z kanceláře.
S -63 dní: Štafeta v rámci kanceláře zrušena. Hlásím se jako náhradník na celý 1/2maraton. 
S -56 dní: Našel jsem si tréninkový plán.
S -45: Tréninkový plán jsem ještě nezačal plnit.
S -37: Byl jsem na prvním běhu, dle tréninkového plánu. 16 kilometrů. Pocity kladné. 
S -5: Tréninkový plán jsem splnil na 5 %.
S -2: Sháním odvážlivce, kteří poběží se mnou.
S -1: Sehnal jsem tři. Začínám se těšit.
S -60 minut: Je to tu. Nervozita se kupodivu nedostavila. S radostí rozdávám krásná firemní trička, poslouchám rady o autopilotovi, namazaných tříslech, tréninku, atd.
S -10 minut: S Vaškem jsme ve startovní kóji a oba se těšíme.
START: Ke startu se dostáváme až za několik minut. Společně s tisící běžci zapínáme sportovní hodinky a běžíme.
S +4:58: Hodinky píply a já vím naše tempo. Výborné. První kilometr je ve znamení kličkuj a předbíhej.
S +24:21: Píp, píp, první pětka za námi. Výborní diváci. Směju se, tleskám si s nimi a poslouchám muziku kolem, pití nepotřebuji, běží se krásně. Pořád předbíháme.
S + 48:36: Píp, píp,..., píp. První desítka, pořád mě to baví, potkáváme vítěze. Před sebou ještě jednou tolik.
S +1:03:24: Píp, píp, píp. 13. kilometr. Teď už to super není, cítím únavu, neusmívám se, nemluvím a jen se tupě držím Vaška.
S +1:13:18: Píp, píp, ..., píp, píp, píp, ..., píp, píp.
S +1:18:23: Píp a tak dále. 16. kilometr. Vaška se nedržím, můj autopilot nevydržel a vypověděl službu.
S +1:23:39: Tisíc pípání. Míjím vodu, bojím se zastavit. Nemusel bych se rozběhnout.
S +1:29:01: Milion pípání! Změnil jsem názor. Beru vodu, houbu a osvěžím se. Sakra. Měl jsem to udělat dřív. Už fakt nemůžu.
S +1:34:52: Píp a hádejte, co ještě? Jo. PÍP! Hudbu, která nás má bavit, nenávidím. Je hrozně nahlas a blbá. S +1:40:40: Píp, píp, píp. Nesnáším pípání! Nesnáším lidi! Proč na mě někdo mluví? Proč se mě na něco ptá? Neodpovídám. Nemůžu.
S +1:46:12 PÍP, PÍP a taky PÍP. Nenávidím sám sebe. Měl jsem trénovat. Být někde sám, dávno to vzdám. S +1:47:18 CÍL. Vypínám pípání. I všichni kolem mě. Konečně. Pomalu procházím davem. Moc nevnímám. Dostávám medaili, banán, alufolii. Piju jeden, dva, tři kelímky s nějakým ionťákem a dávám si kostku cukru. Tělo se začíná uklidňovat, lidi už mi vadí míň.

A hlavně: Nikde nic nepípá!

text Veronika, Světlana, Martina a Luboš, foto Domča